SOCIALIZACE: UČÍŠ PSA ŽÍT VE TVÝM SVĚTĚ
PES POTŘEBUJE ZNÁT PROSTŘEDÍ, VE KTERÉM ŽIJE. A to se vším všudy.
Tohle je poslední základní kámen, který ti pomůže předejít většině problémů, kvůli kterým lidi běžně volají trenérům.
A taky je to důvod, proč tě pes občas „nevnímá“ - prostě má v hlavě větší starosti než tebe.
Vzals ho žít do světa, který není psí. A tvým úkolem je psa s tímto světem dobře seznámit, aby se v něm cítil dobře.
Tomu se říká SOCIALIZACE.
CO JE CÍLEM SOCIALIZACE
Mít psa, který:
* je vyrovnaný a klidný v každé situaci
* vnímá tě, i když kolem lítají děti, psi, kola nebo rachoty
* neřeší věci, který nezná
* v nejistotě přijde k tobě, místo aby utekl do pryč nebo zaútočil
* bere svět stejně normálně jako ty
Pamatuj:
Co pes zná → to neřeší.
Co nezná → to řeší.
A řeší to útěkem, útokem nebo štěkáním.
JAK POZNÁŠ, ŽE S NĚČÍM BOJUJE?
Úplně jednoduše: kdykoliv uvidíš signál stresu, přemýšlej proč…
…tím ti pes ukazuje moment, kdy si s něčím neví rady.
(Psí signály máš v části KOMUNIKACE: Co ti pes říká)
NA CO SI PES MUSÍ ZVYKNOUT
Pokud máš štěně nebo dospěláka, co nic nezná, musíš ho seznámit s tím, s čím v životě žije nebo s čím se může potkat:
🐕 PSI
Velcí, malí, klidní, divocí, štěňata, psi co řvou, psi co čuchají moc dlouho, psi co prudce běhají…
👤 LIDI
Muži, děti, hluční lidi, lidi divně chodící, opilci, lidi s batohem, lidi s holemi…
🌆 PROSTŘEDÍ
Město, obchoďák, hospoda, tramvaje, metro, bus, lesklé podlahy, jezdící schody, kanály…
🔊 VĚCI & ZVUKY
Vysavače, skejty, kola, koloběžky, tleskání, nákupní vozíky, rachotící věci…
🕳️ SITUACE
Samota, příchod domů, rychlé změny prostředí, chaos.
…ZKRÁTKA seznamování psa se vším, s čím žiješ ty a s čím se bude setkávat i on.
KDYŽ SE SOCIALIZACE ZANEDBÁ…
Budeš mít nervózního, nespokojenýho psa - co útočí, utíká pryč, nebo štěká.
Vede to tedy např. k těmto problémům:
* agrese na psy
* přestřelená energie při setkání se psy (ostatní psi ho tak nedávaj)
* strach z lidí - útok nebo úprk
* vyjíždění na skejty/kola
* úprky před rachotem
* nervozita při každé drobné změně
* je ze psů / věcí / situací zbytečně nervózní
* reaguje přehnaně
* nemá žádné sociální dovednosti, straní se
* vzniká frustrace, která může vést k obsesivnímu chování (závislost na míčku, klacíky, drbání, honění si ocasu apod.)
…
= když mu nikdo nepomůže, zavře se do sebe, bude hledat jiný svět, protože ten, ve kterém žije, je pro něj “moc”
KDY ZAČÍT? HNED!
Čím dřív totiž začneš, tím větší bude šance, že tvůj pes bude v pohodě.
Čím je pes starší, tím hůř se mění naučené chování. Nejlíp si každej zvyká za mlada.
Pokud máš psa staršího, jde to taky! Jen na tom musíš pracovat o to důsledněji a hlavně správně. Rychlost a míra zlepšení je pak hodně individuální.
Tady je např. Rumova socializace na začátku.
POSTUP SOCIALIZACE
2. KONTAKT
= PROVEDU PSA situací
Tvým úkolem je provést ho skrz situaci tak, aby ji zvládl. Aby poznal, že je s tebou v bezpečí.
To znamená:
necháš ho věc očmuchat, zažít, pochopit
jsi blízko tělem ať máš možnost situaci kontrolovat
hlídáš klid, zpomaluješ, když je třeba
když zaváhá, dáš mu malý signál co má dělat dál (tělem - pozicí, vykročením, signálem ruky či těla)
udržuješ úplně normální energii = ne chválení, ne litování, ne vzrušení
Tady využíváš úplně všechno, co ses naučil/a v předchozích kapitolách:
signály tělem (lekce komunikace)
práce se šňůrou (vodítko)
pozice těla (z lekcí komunikace)
„pojď“ mlasknutím = jemná nápověda
Psovi tím říkáš:
„Hele jak normálně tady funguju. Můžeš taky.“
A to je celý kouzlo.
1. PŘÍCHOD
= přiVEDU PSA do situace
První, co pes potřebuje vědět: „Jsem v bezpečí - o tohle se stará můj člověk.“
Jak to udělat:
jdeš do situace napřed, pes tě následuje
víš, co děláš (MÁŠ PLÁN)
šňůra je pořád volná - napnutá přináší stres (viz kapitola VODÍTKO)
zastavuješ prvotní nervy hned na začátku, ne až když pes vybouchne (používáš svoji svůj signál na nesouhlas - STOPKU - adekvátně situacím)
svou energií, tempem a řečí těla nastavíš, jak to bude probíhat - tedy KLID - pes tento klid bude kopírovat
Tady se pes učí jedné zásadní věci:
„Když nevím, podívám se na člověka, on ví…aha, takhle.“
3. ODCHOD
= ODVEDU HO ZE SITUACE
ukončíš to vždycky ty (nečekáš, až pes uteče, vybuchne nebo se začne motat)
použiješ svoje známé mlasknutí = pojď → pes už ví, co má dělat, ale buď připraven ho pošťouchnout kratičkým signálem vodítka - pes je při socializaci ovládán emocemi
odcházíte pomalu a úplně klidně
žádná euforie, žádná velká pochvala - to by z toho udělalo právě tu „velkou věc“
Musí se naučit cítit:
„Situace jako každá jiná. Úplně normální. Jdeme dál.“
A to je přesně to, co chceš, aby se mu jednou spustilo automaticky u všeho nového.
Tyto tři body budeš teď následovat při každé socializaci:
1.příchod = přivedeš
2. kontakt = provedeš
3. odchod = odvedeš
BĚŽNÉ CHYBY KAŽDÉHO, KDO SE SNAŽÍ SOCIALIZOVAT
* posíláš psa do situace bez tebe: „běž, hodně štěstí, nějak to zvládni“
* táhneš psa do situace
* seš 3 metry za psem
* lákáš ho pamlskem (jak správně použít pamlsky si ukážem v situaci s poznáváním divných věcí)
* rychlé pohyby, panika, neustálé mluvení, které jen přidává emoce
A na žebříčku nejčastějších chyb vede:
„NEBÓÓJ“
Je to stejný nesmysl, jako kdybys člověku v depresi řekl/a:
”Nebuď smutnééj…” / „Neměj depresi!“
Ještě nikdy to nikomu nepomohlo.
„BUĎ HODNÝ“
= úplně stejně mimo.
Pes nemá ponětí, že mu popisuješ nějaký budoucí emoční stav, který by měl cítit.
To je lidský koncept. Pro psa totální sci-fi.
„KAMARÁD je to!“
Pes si nikdy neřekne: “Aha, tak to jo! A já se debil bál zbytečně!”:)
Pes je tady a teď.
On nepracuje s významem slov, ale s tím, jakým tónem a v jaké situaci je říkáš.
Ukládá si chování + emoci, kterou u toho má.
Když na psa v nepříjemné chvíli šišláš „nebóój“ nebo „to je kamarád“, tak mu tím označuješ divný situace. V psí hlavě to probíhá tohle:
„Aha, zase ten divnej tón…“
„Myslel jsem si, že to je divný a člověk začal taky mluvit jinak - takže to divný fakt je = panikaaa!“
Tyhlety “nebóój” mají navíc podobný tón jako slova chvály. Často přitom i používáme hlazení. A tak psu tímhle utěšováním spíš potvrzuješ, že se chová správně.
A tak posiluješ to chování, které právě probíhá - uhýbání, štěkot, anebo schovávaní se - bude pes příště opakovat.
Co mu ale pomůže!
Psovi pomůžeš ne uklidňováním - ale vedením.
Jediné, co psa podrží, je tvůj klid a jistota.
Klíčem je sebejistý přístup: „Pojď. To zvládneš!“
Zkrátka ukážeš mu, co má dělat místo toho, co právě zkouší (uhýbání, štěkání, vyjíždění…).
Pes zjistí, že situaci zvládá i bez uhýbání, štěkání nebo vyjíždění a nic se mu přitom nestalo. Řekne si:
„Tyjo ten člověk ví, co dělá. Můžu ho následovat.“
A přesně v tu chvíli posiluješ váš vztah - .
A pokud potřebuješ mít psa v bezpečí:
Nejbezpečnější místo je vždy
vedle tebe
Při socializaci drž psa ideálně někde vedle sebe (pokud zrovna není u čichání nebo kontaktu).
Vedle tebe má pes tři nejdůležitější věci:
OPORU (na “druhé pozici” za něj přebíráš starosti)
PROSTOR (může dýchat, pohybovat se)
TVOU KONTROLU (kdyby potřeboval tvou ochranu anebo chtěl udělat nějakou blbost, dosáhneš na něj z obou stran)
A PROČ NE MEZI TVÝMA NOHAMA?
NEMÁ OPORU (je vystrčen do situace = říkáš mu tím “Vyřeš to za mě!")
NEMÁ PROSTOR (nemá kam couvnout, a tak když bude v nesnázích, může jen dopředu = útok)
NEDOKÁŽEŠ HO KONTROLOVAT (dopředu když se bude blížit pes, tak dosáhneš maximálně před čumák a to nestačí…zezadu nedosáhneš tělem, psi se ti do hárající fenky zabořej a nedaj jí pokoj)
PROČ NE ZA TVÝMA NOHAMA ?
To samý jak mezi nohama, jen v bledě modrým.
Za sebou nemáš přehled už vůbec a psa jen naučíš se schovávat a vyšilovat = uděláš z něj vynervovanýho strašpytle.
A PROČ NE v náručí ?
Nic se nenaučí, situaci se vyhne, jeho strachy se posílí a ještě je to pro něj i tebe nebezpečný (se psem v náručí jiného psa neodeženeš a ten na tebe akorát bude skákat).
Na socializaci si dávej záležet.
právě socializací totiž SBÍRÁŠ BODY DO VZTAHU.
Socializace je chvíle, kdy psovi ukazuješ, jestli se ti dá věřit. Jestli se s tebou může cítit v bezpečí a starosti nechat na tobě.
Tohle je víc než piškoty.
…a pak co zvládne s tebou, postupně bude zvládat sám.
časté otázky & chyby:
-
To tam pak vůbec nemusíš bejt. Pokud je pes jakkoli ze situace nejistej a necháš ho to řešit, bude to řešit. Ale víme jak.
Krom toho - když se něco stane - napravování problému pak stojí nějakej čas a kdo že to platí toho veterináře…? Jasný. Pes asi těžko, když nechodí do zaměstnání.:)
-
Je to přesně naopak! Bojíš se? Pojď se na to podívat, ať víš, že to je v pohodě!
Co když je to štěkající pes za plotem? Nebudu tomu přece uhýbat - ukázala bych, že se toho taky bojím a posílila tak strach mýho psa. Prostě neměním nijak směr, projdem to spolu bez uhýbání - nebezpečný to přece fakt není, když je to za plotem. Je to jen hlasitý…no bóóóže! :)
ENCYKLOPEDIE PROBLÉMŮ
Kdyby se ti nedařilo rozlousknout něco konkrétního, najdeš tady detailní rozbor různých problémů: