OČIMA PSA: UČÍŠ SE ROZUMĚT JEHO SVĚTU
Pes se nerodí s tím, že ví, co se „smí“ a co se „nesmí“. JEHO CHOVÁNÍ má svou logiku.
Nejdřív musíš chápat proč, abys pak věděl jak to měnit.
Teď se podívejme na to, proč dělá co dělá.
Instinkty
Pes v sobě nese geneticky dané programy. Ty mu říkají, jak se má zachovat v určitých situacích.
Lovení – kořist se hýbe → rozběhnu se za ní.
Hlídání – někdo cizí přichází → varovně štěkám.
Shánění potravy – něco voní → jdu to prozkoumat nebo sežrat.
Reprodukce – hormony zavelí → hledám partnera a rvu se o to, kdo má přednost.
Pokud nechceme, aby to pes dělal, musíme ho dobře naučit, jak to dělat jinak.
ASOCIACE
Asociace znamená, že si pes propojí svoje chování s tím, co po něm následuje:
Udělám něco → něco se stane.
A pokud z toho chování má prospěch, tak ho opakuje.
Například:
Pes bez vyzvání skočí na gauč→ člověk ho pohladí → pes se učí, že gauč je kdykoliv místem pro něj. Nemůžu se na něj pak zlobit, když pak skočí na návštěvě na bílý gauč.
Pes zatáhne na vodítku → dostane se kam chtěl → pes se učí, že tah je způsob, jak se k něčemu dostat. Bude to opakovat pokaždé, když někam chce.
Učení asociací je základ výchovy psa. Jak to využít v praxi si ukážeme hned v jedné z dalších lekcí.
HORMONY…
Hrajou v chování psa OBROVSKOU roli, tak si pojďme říct jak a kdy:
Puberta – pes má období, kdy zkouší hranice a testuje, co si může dovolit. Chování je rozházené, jednou poslouchá, podruhé jak kdyby nikdy nic neuměl.
Dospívání – pes získává víc sebevědomí, začíná řešit teritorium a častěji se pouští do konfliktů s jinými psy. Hormony ho nutí určovat pozice, řešit konkurenci. Proto se často objevuje agrese mezi psy stejného pohlaví.
Hárání – hormony rozhazují chování, fena může být náladová, jinak reagovat na psy i lidi a přitahuje samce. Po hárání může přijít i falešná březost – fena pak bývá citlivější, unavená nebo si hlídá hračky jako „štěňata”.
Co by měl vědět každý, kdo si pořizuje psa (především silného, temperamentního anebo velkého):
S hormony není snadná práce. Nepořizuješ si fotku psa ani věčné štěně – bereš si do života živé zvíře se vším všudy. Jednou dospěje a začne řešit konkurenci. Zvládneš to?
Emoce
Stejně jako lidé i psi dělají věci podle toho, jak se cítí.
Když má nervy → skáče, kňučí.
Když má strach → utíká, schovává se nebo naopak útočí.
Když je frustrovaný → štěká, okusuje, ničí věci, může se drbat apod.
Emoce psa jsou pro nás informací o tom, co prožívá. Nemůžeme je zakázat, musíme ho naučit s nimi pracovat.
Nauč se hlídat psí hladinu vzrušení
(odborně se tomu říká “excitační křivka”, ale to jen tak pro šprty;)
Proč je důležitý o tom vědět:
Když je pes moc = neovládá se.
Když je příliš v útlumu = je bez zájmu.
= v obou případech tě neposlouchá.
Tvým úkolem je naučit psa fungovat ve zdravém klidu. Je to pro něj zdravé a bezpečné.
Proto není zdravé podporovat přehnané vítání nebo šílení za míčkem - pes není šťastnej, je prostě přepálenej. A to pro něj není zdravé. Když ho při vyšilování hladíš a taky vyšiluješ, říkáš mu tím, že takhle je to správně. Není to pro něj dobrý.
PROČ VÍTÁNÍ NENÍ RADOST?
Jde o častý mýtus, který může do tvého snažení při výchově pořádně házet vidle, tak si ho rozeberme podrobněji:
Při skákání a divokém vítání…
… se v těle psa nevyplavuje oxytocin (hormon bezpečí a vztahu), ale adrenalin a kortizol - hormony stresové aktivace. Nervový systém je nahoře, tělo v napětí a pes se neumí regulovat.
Skutečná radost psa…
…nevypadá tak efektně, protože je klidná.
Oxytocin (hormon bezpečí a vztahu) se vyplavuje ve chvíli, kdy je pes v bezpečí a dokáže se zastavit. V tomhle stavu se umí napojit, vnímat tě a orientovat se v tom, co se děje - tedy opravdu „poslouchá“.
Pes může být rád, že tě vidí, ale když jančí, skáče a víří, jeho tělo je přestimulované, ne v pohodě.
Pokud ho v tu chvíli ještě rozjíždíme hlasem, doteky nebo smíchem, zvyšujeme stresovou aktivaci a učíme ho, že kontakt s člověkem znamená explozi nervů. Dlouhodobě se pak hůř uklidňuje a hůř zvládá běžné situace.
Skutečná radost psa je tichá a stabilní. Největší služba, kterou mu při vítání můžeme prokázat, je nevytvářet explozi, ale bezpečí a klid.
Stres
Stres silně ovlivňuje chování psa.
Krátkodobý stres, co se objeví a hned zmizí je v pohodě - pomáhá psovi, když musí rychle reagovat.
Problém je až dlouhodobý stres, kdy tohle napětí nemizí. Neustávající napětí vede k podrážděnosti, agresi nebo apatii.
Stres vzniká z nenaplněných potřeb - nejistoty, osamění nebo z příliš podnětů, špatného zacházení apod.
Proto musíme dát psovi bezpečí, vedení a naplnit všechny jeho potřeby.
Než začneš příště vyšilovat z jeho chování, uvědom si:
Pes nedělá věci „ze zlé vůle“. Vždycky jedná podle instinktů, emocí a zkušeností.
Když to pochopíš, přestaneš mu chování vyčítat a spíš se zamyslíš, jak to změnit.
*
Úkol: Proč to dělá?
* Úkol: Proč to dělá?
Stejně jako u první lekce, i tenhle úkol vychází z toho, jak to dělám v reálu já. Když vidím u psa problém, nejdřív si kladu otázku:
„S čím mám vlastně tu čest?”
- nemůžu přece hledat řešení, když nevím co vlastně řeším…
Vyber si jedno chování psa, které tě štve. Místo rozčilování se zastav a zkus najít důvod:
instinkt (lov, hlídání, jídlo, hormony)
silné emoce
stres
naučená zkušenost (asociace)
Příklad: Skáče na lidi → může být přestřelenej = emoce, nebo zjistil, že tím získá pozornost = asociace, nebo si vyskakuje pro jídlo - instinkt + asociace.
Cílem není najít jedinou pravdu, ale učit se psa vnímat, aby tě jeho chování nevytáčelo.
Zapiš si svůj tip – později v kurzu se k němu vrátíš.
V další lekci uvidíš, jak velký vliv má na chování to, když pes nemá naplněné svoje základní potřeby. A že jich je víc, než čekáš.
Asi si říkáš:
"Ale řekni mi už, jak mám vyřešit ten náš problém…?!"
Nezapomeň!
Tenhle návod není další instantní rada, co zase nebude fungovat. Tohle je návod na funkční řešení čehokoliv, co tě s tvým psem potká.
První část o pochopení slouží skutečně k pochopení základních faktů, které lidi neznaj a proto se furt plácaj v problémech se psy.
K řešení konkrétních problémů se dostaneme hned, jakmile se naučíš, jak se psem komunikovat a jak ho vést. Bez toho mu totiž těžko vysvětlíš, že má něco dělat jinak, no ne?
Buď tedy trpělivý/á, má to smysl!
ČASTÉ OTÁZKY & CHYBY:
-
NE. Lidé tomu nechtějí uvěřit a proto neustále v této věci chybují. Protože ta zběsilost, co pes předvádí, je přece “tak roztomilá”!
V momentě, kdy si uvědomíš, jak to může psovi škodit, tak k tomu přistoupíš jinak. Tedy - pokud není tuhle zběsilost možné zastavit do klidu, jsou to vždy jen vystřelený nervy. Představ si, kdyby stejně takhle reagoval člověk. Taky by ti to přišlo divný. A proč to není zdravý? Protože:
Pes přitom není schopen přemýšlet - je v emocích, nereaguje na povely, nedokáže se soustředit = už jen tohle může být hrozně nebezpečný.
Tělo je v zátěži - zvýší se hladina stresových hormonů (kortizol, adrenalin) - dlouhodobě to oslabuje imunitu, trávení i regeneraci.
Stane se z toho normálka - pokud psa opakovaně necháš (=schvaluješ) dostávat se „do varu“, zvykne si, že to je jeho přirozený stav - je pak pro něj těžší zvládat běžné situace. A pro tebe těžký zvládat ho během situací.
Bezpečnost - přestimulovaný pes může být hrubší ve hře, špatně odhadovat sílu, nebo nečekaně reagovat (štěkot, výpad, může skočit do silnice nebo do jiného prů*eru).
-
Pokud se tu bavíme o rvačkách mezi stejnými pohlavími (fena vs. fena nebo nekastrovanej pes vs. nekastrovanej nebo fena a nekastrovanej pes), je to záležitost hormonů. Samotný hormony nevychováš. Ale správnou výchovou a vedením psa naučíš, jak se s nimi chovat.
Extrémně důležité je vedení a socializace. Pokud se pes vede sám, bude si vše řešit sám - a jeho způsoby řešení známe. Pokud se nenaučí být ve společnosti ostatních psů, nemůžeme čekat, že bude vědět, jak se má chovat.
Jo, připrav se na to, že to prostě JE náročný. Vyžaduje to trpělivost, čas a jasný hranice. Ráda bych řekla, že jenom straším, ale tohle jsou fakta.:)
-
Pes jako samec:
Když má pes hormonů „přes hlavu“ – je přehnaně nervózní, frustrovaný a hormony ho řídí víc, než zvládneš ovlivnit výchovou – může být konečným řešením kastrace.
U samců kastrace často pomůže celkovému zklidnění. Určitě tak nedělejte před tím, než plně dospěje (u každého psa se tato doba liší). Mohlo by mu to psychicky uškodit.
Feny:
U fen kastrace chování nemění tak, jako u samců - řeší se hlavně zdravotní nebo praktické důvody. Můj názor? Já kastraci u fen rozhodně doporučuju a to po prvním hárání, kdy fena dosáhne pohlavní dospělosti. Kastrace výrazně snižuje riziko nádorů mléčné žlázy a zánětu dělohy, a tím prodlužuje život fenky. Z mých zkušeností jsou kastrované fenky i psychicky vyrovnanější - bez stresu z neustálého hárání, kdy bývají často podrážděné vůči psům. A v neposlední řadě - psů je na světě tolik, že by se zvířata neměla množit, dokud neumíme zajistit péči těm, co už žijí.
Takže: nejdřív výchova a vedení. Když to ale nestačí, kastrace u samců může být cesta, jak psovi i sobě ulevit. U fen je to otázka fyzického i psychického zdraví.