VEDENÍ: UČÍŠ SE PSA VÉST
VODÍTKO je tvou pomůckou v komunikaci se psem.
Pomocí šňůry si vzájemně dáváte signály o tom, co se děje. Tvoje ruka na psovi, i když seš o kus dál.
Takhle ke šňůře přistupuj.
Když pes ještě neví všechno, co potřebuje, aby pro něj svoboda byla bezpečná, musíš mít nějakou možnost, jak ho jistit od průserů
a napovídat mu, když tápe.
K tomu ti dopomáhej bůh a vodítko.:)
Vodítko není tahátko
Vodítko neslouží k tahání ničeho, co je na jeho koncích.
Vodítko slouží k vedení.
Vedení znamená dávat nápovědu, co a kdy dělat.
Pokud máš vést ty, musí ty pokyny přicházet od tebe, ne od psa.
Pokud tě pes táhne kam chce on,
vede on tebe.
Tím, že ho necháš tahat, mu říkáš:
„Hele, starej se, já na to nemám.“
A on se starat bude.
Jenže tak jak umí on - útěk, útok, štěkání.
To není klid. To je stres.
Tohle mu nemůžem udělat.
K vedení potřebuješ obojek a šňůru.
OBOJEK
Při vedení potřebuješ komunikovat s psí hlavou.
Kam jde hlava, tam jde totiž tělo, i pozornost.
Když chceš napovědět směr, stačí nasměrovat hlavu. Tělo ji přirozeně následuje.
Proto obojek patří za hlavičku, kde můžeš komunikovat jemně - klidně jen prsty.
Doporučuju klasický obojek se zapínáním na pásek, ten samý má i Rum. Vybírej ty širší.
(Více najdeš v doporučených pomůckách v členské sekci.)
Aby obojek fungoval, musí být vysoko a sedět pevně.
Obojek patří co nejvýš na krk a mezi kůži a obojek se vejdou maximálně dva prsty.
Když je moc nízko, ovládáš hrudník místo hlavy - a tam má pes sílu tě táhnout.
Kšíry NE!
TY k vedení psa neslouží a jsou nefér!
Pokud má na sobě pes kšíry, nekomunikuješ, jenom psu hýbeš tělem do různých směrů, aniž by věděl, co se děje.
Veškeré informace, které mu vodítkem předáváš, totiž mizí někde při mačkání břicha a on tak vůbec neví, co po něm chceš.
Na kšírách psa jen přehazuješ sem a tam a ze psa je nákupní taška.
Jediný, co se na nich dělá dobře, je tahání, protože k tomu byly původně vyrobeny. Pes se na nich tak naučí krásně tahat, díky tomu, že se do nich může pohodlně zapřít.
Samozřejmě nejsou fér ani škrtící, stahovací nebo ostnaté obojky.
Při vedení chci mít psa klidného a to se škrcením a ubíráním vzduchu nikdy nestane.
ŠŇŮRa
Psí tělo (a mozek) je uzpůsobené pro pohyb v rytmu klus–běh–zastavení–čichání, ne pro monotónní chůzi.
Když psa držíme v pomalé lidské chůzi,
je to pro něj nepřirozený režim, fyzicky i mentálně.
Proto psa nemůžeš držet na metrovém vodítku, musíš mu dát prostor k žití.
Potřebuje mít možnost běhat, čmuchat a dělat všechny ty psí věci. Tohle je často opomíjeno, ale je to ta první podmínka pro klidného psa na vodítku.
Pět až deset metrů šňůry je ideál.
Šňůra by měla být lehká, bez smyčky a kovových částí. Často ji totiž budeš pouštět na zem.
(Tipy na šňůry najdeš v doporučených pomůckách v členské sekci.)
Princip vedení přes šňůru:
JEN JEDEN KONEC ŠŇŮRY VEDE.
Buď ten můj, nebo ten, kde je pes.
Nikdy oba. To prostě nejde.
Jakmile se šňůra napne, nevede nikdo.
Když nevede nikdo, pes znejistí a vedení se chopí on, protože zkrátka někdo musí.
= výsledkem jsou všechny ty problémy se psy, které s nejistotou přichází. A to jsou zhruba tak…eee…počkej? Jo, všechny.
Pro bezpečí a klid vás obou, musí tedy jednoznačně vést ten tvůj konec vodítka.
Z toho vyplývá:
FLEXI VODÍTKO? NE. Nikdy.
Pokud chceš psa naučit tahat - tedy předat mu celé vedení a udělat z něj frustrovaného psa - dej mu kšíry.
A jestli to chceš celý poslat do kopru úplně, přidej k tomu ještě flexi vodítko.
To je nejhorší kombo, jaký může na psovi viset.
Pes je s flexinou pořád v tahu a pořád v napětí.
Pořád se s někým přetahuje o vedení. To je trvalej stres.
Navíc ten krám nemůžeš ani pustit na zem, protože bys domlátil všechno kolem.
Strašná věc.
Šňůra musí být vždycky volná.
Volná šňůra = klid, pohoda.
Na volné šňůře se pes může volně pohybovat kam chce.
Prověšená do tvaru Účka nebo ležící volně na zemi.
PSA VŠAK NEJDŘÍV MUSÍME NAUČIT NA TÝ ŠŇŮŘE CHODIT, nemůžem očekávat, že to bude držet volný jen tak, automaticky.
Uděláme to takto:
Vytvoříme psovi tuhle asociaci
“V momentě, kdy zacítím na krku šňůru = musím povolit.”
Když se tedy šňůra ZAČNE narovnávat, dáme psovi zápěstím do šňůry kratičký signál, ať si to opraví.
Pokaždé.
Když při narovnávání šňůry povolí sám = neděje se nic a naopak tím získává výhody.
Aby se asosiace skutečně takto vytvořila, odteď se nesmí stát, aby ji někdo z nás držel nataženou déle jak vteřinu.
Napnutá šňůra od teď není normální, normální je nulový tlak na krku.
Dej si tedy psa na dlouhou šňůru, nech ho jít kus od tebe a když dojde na konec šňůry, udělej tohle:
MOMENT, Kdy se šňůra začne narovnávat…
Napnutá šňůra = napětí - k tomu tedy nesmí dojít.
Jakmile se Účko narovnává, karabina se zvedá - přijde moment, kdy by šla šňůra do tahu.
V tomto momentě už pes na krku cítí mírný tlak a v přesně v tu chvíli dáš signál.
Netahej - udělej jen krátkej signál zápěstím - jako kdybys ho „přibrzdil“ a pak hned zápěstí uvolni!
Krátce, jasně, bez vzteku.
Nechceš psa posunout zpátky - chceš jen utnout jeho nápad a vidět jeho reakci - krůček ústupu.
A jakmile udělá krok zpátky - rozejdi se směrem, kterým chtěl jít, za tím, za čím chtěl jít!
…ať zjistí, že když je šňůra volná - může kamkoliv, ale ne když tě do situace potáhne.
Takhle se učí cítit tě přes šňůru. Že jsi na druhém konci a vedeš ty, ne on.
Právě přes ten počáteční jemnej tlak, kdy se karabina na obojku zvedá pes zacítí, že pokračovat by znamenalo se zapřít - a to ty právě zatrhneš.
Před tvým signálem však musí něco cítit, na co má reagovat - proto ten signál nedávej příliš brzo, ale přesně v momentě, kdy by se pes už chtěl zapřít.
ODTEĎ:
Aby pes chápal, že napnutá šňůra něco znamená,
nesmí se nikdy stát, že se šňůra napne a ty na to nezareaguješ!
Když by totiž napnutá šňůra někdy vadila a někdy ne, měl by tě za blázna a tím spíš by s tebou nechtěl bejt, natož spolupracovat.
Vždycky mu dej odpověď - klidně jen maličký pohyb, kterým říkáš:
„Kámo, vedu já.“
Brzo začne chápat, že taháním se nikam nedostane, ale volná šňůra je ta jediná cesta.
Začne pak povolovat šňůru i bez signálu a následovat vodítko bez tahání.
Takže tohle si dej za rámeček:
Vodítko nesmí být nikdy napnuté.
NIKDY.
Vodítko není vláčítko, ani tahátko, ani smýkátko.
Tah = stres.
Volná šňůra = klid.
A nechat ho tahat na vodítku znamená:
„Tumáš starosti, poraď si s nima, mě je to fuk.“
Když příště uvidíš někoho se psem na napnutým vodítku, budeš vědět, že tam nevede nikdo. Podle toho k tomuto setkání taky přistupuj, pravděpodobně nebude klidné.
Tohle je to tajemství problému tahání na vodítku.
Dej sobě i psovi čas na pochopení. Buď důsledný.
U psů, kteří na vodítku už tahají nějakou delší dobu, možná budeš muset použít na začátku intenzivnější signál. Ale jakmile zavedete pravidlo Účko = “jde se” / napne se = “stopka” začnete se vnímat - ty psa ucítíš v zápěstí a pes i tvé nejjemnější signály na krku.
PRAXE: Nauč psa, aby tě následoval
*
PRAXE: Nauč psa, aby tě následoval *
Víš, jak se pes učí, jak komunikuje a jak ho vést.
Teď je čas ho něco naučit.
Krok 1 – Vymysli si zvuk
Vymysli si nějakej zvuk, kterým psovi dáš najevo: “pojď se mnou.”
Zkus zatím nepoužívat slova.
Slova máme tendenci opakovat, křičet, přidávat emoce. U zvuků tohle moc neděláme. Dodá ti to klid a dostane tě to víc do psí hlavy.
Může to být třeba pomlaskání.
Tady je ukázka, jak zní to moje.
Byl to Rumův první povel.
Krok 2 – Připrav si prostor
Vem psa ven.
Dej mu obojek a šňůru, která bude viset volně.
Nech ji tak dlouhou, aby visela z krku dolů, ale zároveň, abys byl schopnej dát lehký signál.
Krok 3 – Vydej zvuk a rozběhni to
Stoupni si kousek od psa.
Vydej zvuk.
Současně se rozejdi.
Po vteřině od zvuku dej krátkej signál vodítkem - jen ťuknutí, aby ho to navedlo do směru, kterým jdeš.
A pokračuj v chůzi.
Krok 4 – oceň psa za chůze
Jakmile se pes rozešel s tebou, pochval ho hlasem, dotekem, pohybem, prostě radostí. Ale nezastavuj se.
Pamatuj, že říkáš „následuj mě“, ne „ke mně“.
„Ke mně“ bude povel, který budeš používat, když psa opravdu budeš potřebovat dostat do bezpečí svých rukou - to se naučíme jindy.
Krok 5 – Opakuj, dokud to neudělá sám
Opakuj to tak dlouho, dokud pes po tvém zvuku nevystartuje sám, bez pomoci vodítka.
Když to začne chápat, zvyšuj pomalu náročnost:
zkus to, když je začmuchanej
pak když kouká po psovi
pak když v dálce vidí holuba
Ale postupně. Nech ho uspět, nechceš ho jen nachytat, ale něco naučit.
Krok 6 – vždycky stejně
Dbej na to, aby se to dělo vždycky stejně. Jen tak to pes pochopí jak malou násobilku.
A hlavně - nikdy neopakuj zvuk! Nechceš, aby se naučil, že:
„Desetkrát mlasknu a pak se možná jde.“
Potřebuješ, aby měl jasnou asociaci:
„Mlasknu = jde se.“
Pokud nereaguje, neopakuj zvuk, jen zopakuj signál vodítkem o něco výrazněji a přidej tělem trochu víc energie a směru.
A když to udělá dobře, udělej z toho zábavu - popoběhni, zasměj se, trošku s ním zašpásuj, ať tomu dáš trošku pohyb a ať ví, že jít s tebou je to nejlepší, co moh udělat.
No a pak si to zkus se šňůrou na zemi! Bez šňůry o to více zapoj tělo, aby se to povedlo vždy…
ČASTÉ otázky & chyby:
-
Dost možná je otrávenej, protože spíš vláčíš než vedeš. Jakákoliv šňůra na psovi musí být používána fér. Něco dovoluju, něco zase ne. Ale procházka by měla být především příjemná. Pro obě strany. Tedy jakákoliv šňůra by měla být uvolněná a natahuje se pouze v případě chyby. Prodluž si šňůru, ať nemusíš na napnuté vodítko stále reagovat a dovol psovi povětšinu procházky čmuchat a nechat ho v klidu…natáhnout šňůru jen velmi zřídka - tu chybu následně oprav a ukaž mu, že jakmile je šňůra povolená, zase je to pohodinda.
Nevidím na vás dva, tedy důvodů, proč pes nespolupracuje, může být víc. Zkus pokračovat v lekcích a třeba na to přijdeš. Pokud ne, dej mi vědět!;)
-
Dej si šňůru delší, dost možná je prostě jen krátká a pes nedosáhne na čmuchání kolem, tak proto ji pořád napíná.
-
Pokud má splněny všechny potřeby - má dostatek setkání s ostatními psy apod., pravděpodobně ti nerozumí. Je taky možné, že je na tah už zvyklý. Dost možná máš šňůru nataženou jen tak, kdykoliv, bez nějaké korekce. Nedokáže tedy rozeznat, kdy je to ok a kdy není. Vezmi ho někam do klidu. Udělej mu to co nejjednodušší. Mysli na dobré načasování, na označení přesného momentu, kdy se šňůra narovnává.
Buď při opravě napnutého vodítka konzistentní, tzn. VŽDY, když se napne šňůra, nenech si to líbit a proveď zásek, krátké, ostré zbrždění. Počkej si na klid, nějakej krůček zpět a teprve pak se pomalu rozejdi. Když to zrovna kontrolovat nemůžeš, dej psovi zkrátka co nejvíce svobody, abys nemusel/a pracovat.
ENCYKLOPEDIE PROBLÉMŮ
Kdyby se ti nedařilo rozlousknout něco konkrétního, najdeš tady detailní rozbor různých problémů: