PROČ BY TĚ MĚL NÁSLEDOVAT

Když máš vedle sebe někoho, kdo je naprosto v klidu, budeš v klidu i ty. Jakmile začne ten člověk zmatkovat nebo být pasivní - tedy přestane pro tebe fungovat, budeš ve stresu i ty a začneš vymýšlet, co udělat pro to, abys přežil. Začneš se o to starat jakkoli umíš.

Pes nemá moc možností jak řešit situace - jeho řešení je od tý věci utýct anebo když zdrhnout nemůže, tak to zkouší zahnat. Zahánění se děje buď útokem nebo štěkáním. Pes, stejně jako my, nebude řešit věci v klidu, když bude nervózní. Proto mu musíme pomáhat, když chceme, aby byl klidný, spokojený a tedy bezproblémový.

Pes nechce vést, nechce rozhodovat. Alepokud cítí, že to nikdo jiný nedělá, tak mu nedáváme na výběr. Někdo přece vést musí a pokud vedení chybí nebo je nejisté, MUSÍ se toho někdo chopit, jinak je smečka ohrožena. Takhle pes přemýšlí. No a tady nezapoměňte na to, že pokud někdo přebírá velení, přebírá i veškerou zodpovědnost a starosti, které s touto náročnou rolí přichází. Nechat psa, aby vedl ve světě, kde se funguje podle lidských pravidel, kterým nerozumí - to mu prostě nemůžeme udělat. Psovi je ve vedení dobře stejně jako nám, když máme skvělýho šéfa, kterej nám pomáhá projít věcma, se kterýma my si nevíme rady a my si tak nemusíme s ničím dělat starosti, protože víme, kam se obracet. Díky tomu, že psa někdo vede, on nemusí mít starosti a nevyvádí blbiny.

Občas máme také co dočinění s drzouny co se rvou s ostatními psy. Důvody rvaček jsou různé, avšak opět hraje roli naše vedení. Je v počáteční energii nejistota? Hormony? Může mi být úplně jedno, co je příčinou, ale mé vedení rozhoduje o tom, jak pes s touto energií naloží. Pokud nechci, aby se v mé smečce někdo rval, ruším tyto blbý nápady v počátku, ne až když se to děje. Více setkávání se psy probereme v části věnované socializaci.

Existuje jen velmi málo psů, kteří dokážou vést smečku. A ne, rozhodně to není tvůj pes, co se rve s ostatními. Jak víme i z toho našeho života, skutečně sebevědomý silný jedinec je v klidu, nemá vůbec zapotřebí řvát, jen tak ho něco nerozhodí a rozhodně si nezískává svou pozici rozdáváním facek, tedy agresí. Tedy dominantní pes se nerve. Je tichý, rozhodný, stabilní, ostatní ho následují naprosto přirozeně.

Z role pana řídícího se prostě nevykroutíš. Jednou sis pořídil psa, tak je na tobě, aby ses o něj postaral. Zvládneš to. Musíš.:)

Za prvé - pokud nebudeš vést ty, povede pes. Jaké nápady má pes? Nic moc nápady, které se ti obvykle nelíbí. A proč by tě pes měl poslouchat, když je nějaký tvůj názor až za tím jeho?

Za druhé - víš lépe než pes, co může být v našem světě nebezpečné anebo třeba jen blbej nápad. Víš, že když vběhne bezhlavě do silnice, že ho přejede auto. Víš, že skejťáci dělaj jen hluk, ale nejedou tě ohrozit na životě, tak na ně nepotřebuješ ječet. Že ten holub před jedoucí tramvají za to nestojí. Pes to neví a situace vyhodnocuje svou hlavou úplně zcestně.

Za třetí - když se serve s jiným psem, za čí peníze se ti dva budou sešívat? Tímto chci říct, že jsi opravdu plně zodpovědný za psa, kterého sis pořídil a za jeho akce.

Tedy ano, musíme a máme plné právo vést. Až budem někdy potřebovat najít v lese srnu, můžeme běžet my za ním.:)

NE. A už se o tom nebudeme bavit. :)) Ne, vážně, pamlskama odvrátíš pozornost psa od něčeho, co potřebuje plně vnímat a akorát se to tím všechno pokazí. Ale neříkám, že někde nebudou mít místo. Budou. Ale dám vědět, až ta situace přijde. Abys to pochopil, věnuju pamlskovému moru jednu kapitolu. A pak už se o tom vážně nebudeme dál bavit. :D

Když vedení chybí, pes si to přebírá tak, že je vedení na něm. Reaguje. Není to však jeho problém, ale problém toho, kdo ho to přiměl dělat - páníčka. Ten mu svým chováním dal najevo, že pes reagovat MUSÍ.

Mimochodem z termínu “reaktivní” už mám kopřivku. Je to bohužel nálepka, kterou někdo začal používat k tomu, aby mohl dát ruce pryč od řešení problému. Ze psa se tak udělá doživotní pacient s pojmenovatelnou diagnózou. Dělají to bohužel nejčastěji lidé, co si říkaj trenéři. Ti chudáky psy obvykle řeší jen tak, že jim přidělí diagnózu “reaktivní”, “dominantní”, “ADHD” a podobný nesmysly. Poznáte je tak, že místo psího jazyka mluví se psem pomocí pamlskovníku. Piškoty nejsou ani pochopení, ani komunikace, ani bezpečí…piškoty jsou jídlo, vzrušení, odvádění pozornosti od problému, aniž by se problém řešil. Taky používám pamlsky, ale pouze vyjímečně, kdy to dává smysl.

Pes však hlavně potřebuje mít vedle sebe někoho, kdo mu pomůže se cítit dobře. Potřebuje pochopení, vedení, klid. Rozhodně ne žádný metody.