Rovnou říkám, že to bude stát chvíli učení.

Klid, umět stopnout nežádoucí chování je pravděpodobně to největší mistrovství, kterého lze při práci se psem dosáhnout.

Potřebuješ si vše v klidu osahat a najít si v tom své vlastní vyjádření nesouhlasu, co ti bude fungovat.

Proto na sebe nespěchej, ať nepřijdeš o klid a tedy i o cit, který k tomu potřebuješ.

Prostě pokračuj v kurzu a průběžně si vše dostaneš do těla.

Když budeš tápat, dej mi vědět.

ŠTĚŇATA

U štěňat se mnohem větší důraz klade na to správné chování. Chybama se pejsek učí a zkoumá, co si může nebo nemůže dovolit. Pokud mu něco nebude fungovat, přestane to dělat sám. Samozřejmě záleží na tom, o co přesně jde. Ale pokud jde např. o skákání na člověka nebo štěkání z důvodu touhy po pozornosti, tak se snažím nesprávné chování nejdřív prostě jen ignorovat. Tedy pokud chce štěně ode mne reakci, stačí dát pouze přesný opak - nereakci. Např. se otočím zády a nereaguju, tedy žádná pozornost, oční kontakt, dotek. Teprve kdyby chybu neustále opakovalo, tak označím řečí těla nesouhlas.

Odvést pamlskem psí pozornost není vyjádřením nesouhlasu, ale vyhnutí se problému. A ještě úplně špatně. Těmito postupy se totiž jen odměňuje špatné chování a bouří se už tak vyhrocené emoce. Nedává to prostě vůbec žádný smysl.

Představ si to třeba na tom štěkání. Po psovi místo štěkání chci přece klid. Když pes štěkne a já začnu odvádět pozornost pamlskem = žrádlo neklidní emoce, ale naopak přidává a první co cítí je pamlsek, takže mu spojuju štěkání s odměnou. Když ho odtáhnu ze situace = svou řečí těla mu tedy ukazuju, že i já se situace bojim. Tak samozřejmě, že štěkat bude příště zase. Pes si vůbec nespojí, s čím že to nesouhlasím, emoce kolem dané situace nezmizí a řešit to bude stále, protože jsem mu chování potvrdila pamlskem. Pes není blbej. Potřebuje vědět, kde byla chyba a co se po něm vlastně chce = klid.

To je ohromně individuální. Nesouhlas musí být vždy úměrný provedené chybě, náročnosti, zkrátka s citem.

Podle míry konkrétní chyby přizpůsobuju intenzitu své energie a těla. Pokud třeba jen chci, aby se pes posunul, nechám ho odstoupit pouhým přistoupením těla před něj nebo letmým gestem ruky. Pokud jde pes do chyby větší energií, musím jeho energii zastavit energií a korekcí těla přímo úměrné té jeho.

Pes především musí cítit, že na tom trváš. Tedy radím dobře se naučit řeč těla, začít míň a kdyžtak přidávat. Přidáváme teprve až když jsme si stoprocentně jistí, že komunikujeme správně tělem. Pokud si nebudeš jistý/jistá, dej mi vědět.