Nejradši mám pogumovanou stopovačku. V ruce neklouže a hrozí tak minimální riziko spálení dlaně. V mokru se nenasákne a přesto, že je pogumovaná, není tak těžká. Ve většině případů mi stačí délka 5m, je však i ve variantě 10m, kterou bych doporučila pro pejsky, co ještě běhají daleko od pána. Delší stopovačky nedoporučuji, s těma se mi už špatně manipuluje.

Na skupinové tréningy, případně pro velké psy, kteří mají přivolání už zvládnuté, ale na které ještě potřebuju dosáhnout, když dělají chyby, používám např. tuto kratší 3m stopovačku. Taky pogumovaná. Můžete ji mít v podstatě jako vodítko, které můžete kdykoliv pustit na zem. Existuje miliarda barev, ale stejně to budete mít časem zahnojené.:) Tedy při vybírání hleďte především na to, ať to nemá to poutko na konci, ať se vám pejsek nikde nezasekává.

Pro malé psíky, pro které by pogumovaná stopovačka byla třeba těžší, používám tuhle tenkou ultralehkou šňůru. Taky se nabízíve variantách 5 nebo 10 metrů. Klidně můžete koupit 15m a tu si rozstříhat na jednu delší a jednu krátkou, nebo na jakékoliv rozměry, co zrovna potřebujete. 

Ač je tahání na vodítku první věc, kterou budeme odstraňovat, tak pro silnější psy, co páníka ještě občas zkoušej tahat, případně pro slabší páníčky v rodině psa, doporučuji toto Hunter vodítko. Není stahovací, ale polostahovací. Důmyslný systém umožňuje umístění co nejvýše (narozdíl třeba od klouzajícího obojku) a psovi se o něco hůře tahá. Narozdíl od škrtících má ale brzdu, díky které se pes neškrtí. Doporučuji vybrat to, které nemá na konci žádné kovové části, které by mohly psa nebo vás při manipulaci pomlátit. Ptejte se mě kdyžtak na toto vodítko na tréningu, mám ho vždy s sebou. 

Bacha, nekupujte ho jinde než přes Hunter! Ač je jinde levnější a vypadá stejně, je to šmejd, kterej nefunguje.

Výcvikové obojky můžou mít během tréningů své místo a dokáží udělat velkou službu, a to, ač se to nemusí na první pohled jevit, tak především ve prospěch psů. Zdůrazňuji však, že do rukou laiků rozhodně nepatří a při špatném používání můžou psovi naopak uškodit. Při správném použití jsou však doslova životy zachraňující. 

Tato sekce je určena mým klientům a proto si výcvikové obojky dovoluji doporučit pouze těm, se kterými trénuji a u kterých mohu dohlédnout na jejich správné používání. 

Z těch výcvikových obojků, co jsem měla možnost mít v ruce, se mi osvědčily tyto dva: 

PATPET 690 - momentálně můj nejoblíbenější model výcvikového obojku. Intuitivní ovládání, spolehlivost. Dobře se mi mačká a hlavně má poutko, takže ho můžu mít zaháklej někde na těle, v případě potřeby po něm hned sáhnout a nelovit ho v kapse. Dle mých zkušeností zvládá vlhkost v podobě dešťů atp., i nějaké to skočení do vody přežije, ale vyloženě na koupání bych ho nenechávala, na to dělanej úplně není.

PATPET 650 - novější typ než předchozí, voděodolný, jen mi vadí, že tam není to poutko. Ráda nosím ovladač někde zaháknutý s tím, že mám krom výše uvedeného i volné ruce. Tento buď musíte mít v ruce nebo někde v kapse. Pokud však máte vždy nějakou kapsu, jste v pohodě. Tlačítka jsou možná malinko náchylnější k náhodnému zmáčknutí, ovšem když si ovladač před uložením do kapsy cvaknutím zamknete, je to cajk. Tento obojek doporučuji pro psy, kteří častěji lezou do vody. 

Obojky doporučuji ideálně klasické kožené. Jsou pevné, a nepovolují. Případně z biothanu, viz Rumův obojek níže. Nedoporučuji rozhodně obojky s plastovými sponami, které jsou extrémně nespolehlivé. Zažila jsem však, že můžou zradit i spony kovové nebo také obojky s více spoji. Čím více spojů na obojku, tím větší je riziko zrady některé z částí. Proto doporučuji obojky co nejjednodušší, s klasickým zapínáním jako pásek - viz obrázek. 

Obojek by měl být vždy správně dotažen tak, aby se pes nevyvlíknul při jakékoliv manipulaci - ať už útočí nebo zdrhá. Měl by sedět co nejvýše u hlavy (protože potřebujeme ovládat především hlavičku) a mezi krkem psa a obojkem by se měly vejít maximálně dva prsty, neboli obojek dotažen tak, aby se s ním dalo otáčet. Když je obojek umístěn příliš nízko, pes se má možnost lépe zapírat a vy se při manipulaci s ním nadřete. 

Co se týče šířky, obecně preferuji široké obojky. Na krku psa tak při korekcích nefungují jako struna, tedy jsou obecně bezpečnější.

Mimochodem, na obojku bych se pak vyvarovala přílišných cingrlátek, která hlučej psíkům do uší.

Rumovi jsem nechala vyrobit obojek na míru od DOLCE HAFANA. Je to z materiálu, který může do vody a nehrozí tedy, že by nějak plesnivěl. Tyto obojky vyrábí holčena v Čechách a nabízí spoustu typů. Doporučuji vybrat spíš jen ten klasický s jedním zapínáním a minimem spojů. Zase platí, že čím více spojů, tím menší je spolehlivost, což platí zvlášť v případě silnějších psů, u kterých si chybu opravdu nemůžeme dovolit. 

Osvědčily se mi obojky Foresto. Fakt ani jedno klíště za celou sezónu. A co se zakousne, tak chcípne. Jsou k dostání pro psy buď pod nebo nad 8kg. V přírodních variantách zatím ještě hledám a nenacházím. Pokud víte o stejně účinné přírodní variantě, sem s ní. 

Pro ty, co se rozhodují BARFovat a mají třeba obavy, aby dali svýmu psovi všechno, co potřebuje, doporučuju tuhle knížku od Kateřiny Novosádové, chovatelky ridgebacků. Na jinou lepší jsem zatím nenarazila, dobře se čte a vy zjistíte, že krmit psa BARFem není zas tak složitý. Spíš vás to začne bavit, až uvidíte, jak se uličník láduje reálným jídlem, spokojeně chroupe kosti a prospívá vám před očima.;)

Pro ty, co odmítají BARFování, tedy krmení psa čerstvou, syrovou stravou kvůli složitosti krmení na cestách/při hlídání psa - často zmiňuji sušený BARF od Bohemia Pet Food, který se jen zalije teplou vodou. Je více druhů, já třeba preferuji ten bez kuřete. 

Pak ještě nově tento sušený BARF v podobě krekrů, který ani zalívat nemusíte. Taky je ve více variantách a je super.

Víte, kam vám obvykle doporučuju strčit si ty pamlsky, žejo..?:) V některých případech však pamlsky používám a když si pro ně sahám, potřebuju, aby to nešustilo. Nechceme přece, aby se pes naučil, že kde to šustí, tam se jde servírovat - pro něj, samo. Tenhle gumovej pamlskovník se dá vymýt, dobře se do něj leze a je malej natolik, že ho můžu mít zastrčenej někde v kapse. 

V zimě se mi osvědčily jen jediné rukavice, které člověk nemusí sundávat kvůli citu v rukou (pamlsky, chytání psů, co se chystaj jíst jiný psy, ...) a ve kterých hrozí nejmenší riziko umrznutí. Zahřejí i se sundaným palčákovým návlekem (dají se odhalit i palečky:) a v mezidobí nasazený návlek poměrně rychle zahřeje. Tyhle rukavice mi v zimě zachraňují život. Bez prdele. Tu si zahřívám tímto termoprádlem. :D

Škrtící, řetízkové nebo ostnaté obojky, postroje a flexi/samonavíjecí vodítka - všechno velký špatný. Dále pak nedoporučuji přepínací vodítka s kovovými kroužky a jak už bylo řečeno - obojky s plastovými sponami. 

Pokud by vás zajímalo proč ne anebo co a jak ano, ptejte se na lekci.;)

Další doporučení budu kdyžtak dle potřeby průběžně přidávat.